Ženský kroj
Svobodné dívky k nejslavnostnějším příležitostem volí molové rukávce, přes ně pestře vyšívaný krátký „lajbl". Nezaměnitelnou siluetu tvoří kombinace až šesti naškrobených bílých spodniček a svrchní sukně v pastelových tónech. Na hlavách nosí červené „rožky" s půvabnou stojatou mašlí o čtyřech smyčkách, tentýž vzor se opakuje i na dlouhé mašli spuštěné u krku. V Břeclavi se potom nosí odlišná varianta pokrývky hlavy - „kokeš". Nejcennějšími součástmi dívčího kroje jsou bohatě vyšívané zástěry „fěrtochy", límce rukávců „obojky" a krajkové „tacle". K tomuto kroji děvčata obouvají navrapené vysoké čižmy.
Starší a vdané ženy nosí stejnokroj, tzv. podlužácké šaty s nařasenými sukněmi do pasu, u okraje sukně bývá pět sámků; aplikacemi zdobené jupky jsou šity ze stejné látky a mají vzadu kulatý či špičatý cíp. Zástěra je u dolního okraje opatřena pruhem květinové výšivky nebo zcela hladká a z brokátového materiálu. Na hlavu si ženy vždy uvazují do čela sahající šátky s vázáním pod krk. Druh materiálu i vzor šátku vychází z ročního období i z příležitosti, ke které je šátek uvazován. V chladnějším období se starší ženy ještě pravidelně zahalují do teplých vlňáků s třásněmi, daleko méně je možno spatřit jejich letní varianty z lehké vlny a kašmírového vzoru.
Současná podoba kroje svobodných dívek na Podluží
Rožky jsou zhotoveny z tuhé lepenky potažené červeným brokátovým hedvábím s vetkávanými květy, v zadní části je čepec zploštělý dolů (tvoří dva růžky) a v přední části má mírně lomený tvar. V prostřední části je napříč přes červené hedvábí široká malovaná stuha a nad ní upevněna „frča" ze čtyř (dříve z pěti) obloučků malovaných mašlí, z nichž dvě spadají do poloviny zad. Vzadu byly dříve copy stočeny do drdůlku, do něhož se upevňovaly rožky jehlicemi. Dnes nosí dívky zapletenou „zahrádku" z umělých vlasů, přivazovanou šňůrkami k zátylku.
Rukávce tvoří krátká košilka s baňatými rukávy sahajícími k loktu. Asi 10 cm od spodního okraje rukávu je všita bílá šňůrka, kterou se rukáv stáhne a sváže v nadloktí. Část pod stáhnutým místem se nazývá „tacle". Ty jsou ozdobeny jemnou bílou výšivkou a okraje lemuje široká bílá krajka, obdobně jako u obojku a zástěry.
Lajbl se obléká na rukávce a jedná se o velmi starobylou součást dívčího kroje. K jeho zhotovení se používá pestře květované hedvábí, pro obec Hrušky je dnes typická červená barva podkladu. Zdobení se skládá z barevných proplétaných šňůr, navrapených stuh a stužek a ze šňůreček tvořených skleněnými drobnými korálky. Nynější úprava se podstatně zjednodušila a pracnost nahradilo okázalejší pošití stříbrnými i zlatými flitry.
Obojek je obdélník o rozměrech 30 x 40 cm z jemného „molového" plátna. Na zádech se připevňuje špendlíkem a pod krkem se uvazuje tenkou tkaničkou. Jde o velmi bohatou formu bílé výšivky (dnes povětšinou již strojové) a olemování tvoří opět široká bílá krajka - „čipka". Ve vzpomínaných Hruškách se ještě pod krk uvazuje krézlík – malý úzký límeček vyrobený z tylu a naskládaných mašliček, jehož horní okraj lemuje úzká kraječka.
Malované mašle spadající až k spodnímu okraji fěrtochu a pod krkem uvázané „na smečku" (mašličku) jsou výraznou ozdobou slavnostního dívčího kroje. V současnosti jde o práci lidových maléreček, které na Podluží převzaly pomyslnou štafetu od svých četných předchůdkyň.
Sukně vyzdvihují zdůrazněnou siluetu mladých dívek ve slavnostním kroji, podpořenou nošením až 6 spodních sukní zvaných „trčanice" nebo „kasanice". Spodničky jsou šity z pevnějšího bílého plátna, dole olemované úzkou kraječkou a zhotovují se od nejkratší po nejdelší (asi po 2 cm). Svrchní sukně se podobně jako spodní oblékají přes hlavu a jsou zdobené sámkováním – současnému počtu až 12 sámků předcházelo původních 6 - 9. Sukně ke svátečnímu kroji jsou zhotovovány z lehčích materiálů, jako je brokát, silon, polyester či satén.
Fěrtoch je druh bíle vyšívané zástěry, která v druhé polovině 19. století postupně nahradila starobylejší vytvořená z hladkého hedvábí s krajkovou obrubou zlaté, stříbrné či černé barvy. Zástěra je opět olemována „vláčkovou" krajkou a v současnosti jde o strojovou výšivku na podkladovém molu. Původní ručně vyšívané fěrtochy byly většinou příčně sámkovány a plochu mezi nimi vyplňovaly pruhy výšivek s jemným rostlinným ornamentem.
Čižmy ke slavnostnímu kroji se dodnes vyrábí ze ševra (kozinky) a kramflík je zdoben mosaznou podkovičkou. Ozdobné vyšívání je provedeno zeleným dírkovým hedvábím na patě a nártu, „holinky" však na rozdíl od mužského obutí již nejsou vyšívané, ale varhánkované. Varhánkování se provádí tím způsobem, že se holinka nejdříve namočí do vody s klihem a ihned se dává na dřevěný rám se vzorem varhánků. Holinka se pak vtlačí do rámu, nechá se uschnout a po uschnutí a stáhnutí z rámu jsou varhánky hotové. Dřevěné rámy si zhotovují čižmáři sami a následné vrapení se řídí i podle toho, zda zákaznice má silnější či slabší nohu. Nakonec se kolem podpatků vloží mosazný drátek a okraje podešví se zabarví do červena.
